Historie

Premuda — od antiky po dnešek

Malý ostrov s velkou historií: Římané, Osmané, námořní bitva první světové války a dlouhý boj proti vylidňování a zapomnění.

Geografie

Premuda je zhruba devět kilometrů dlouhá a nejvýše asi 1,6 km široká, s rozlohou kolem 9 km². Leží jihozápadně od Silby a severozápadně od Škardy, a je tak jedním z nejvzdálenějších obydlených ostrovů při pohledu z chorvatské pevniny. Nízké kamenné zídky, olivové háje a voňavá macchia pokrývají krajinu utvářenou větrem a mořem.

Jméno

Ostrov se objevuje na antické římské silniční mapě, Tabule Peutingerově, jako Pamodos. V 7. století je zaznamenán jako Primodia, z latinského primus — „první“ — protože je to první ostrov, na který narazíte, když od severozápadu vplouváte do Zadarského kanálu; v 10. století jej Konstantin Porfyrogennetos píše jako Pyrotima. Chorvatsky se jmenoval Dlačnik, poprvé doložený roku 1567 a užívaný ještě na počátku 20. století. Benátské jméno Premuda stojí v zadarském katastru už roku 1421.

Nájezdy a těžké časy

Osmanští korzáři ostrov přepadali mezi lety 1559 a 1685 a odváděli obyvatele do otroctví. Roku 1661 tu byla zřízena hlídka a dvě místa na ni dodnes upomínají: Straža a Šintinela — stráž a hlídka — spolu s Belvederem jižně od přístavu Krijal, kde podle všeho stávala rybářská hlídka. Sčítání nařízené zadarským guvernérem roku 1608 zde napočítalo 27 lidí a vyjmenovalo rodiny podle jména. Nájezdy se vrátily mezi lety 1714 a 1718, kdy korzáři z Ulcinje v těchto vodách převažovali nad Benátčany, a byla postavena strážní věž — poprvé doložená roku 1806, jistě však starší.

Farnost, která psala hlaholicí

Premuda patřila až do roku 1659 k farnosti Silba a od té doby je samostatnou farností. Jako ostatní ostrovní farnosti byla hlaholská a od 17. století dala 32 hlaholských kněží. Její matriky se dochovaly — sňatky z let 1656 až 1718, úmrtí z let 1662 až 1718 a kniha bratrstva svatého Kirijaka z let 1697 až 1812 — spolu s misály a breviáři. Ostrované věří, že jsou dnes uloženy na faře na Silbě.

Dva kapitáni, dvě vyznamenání

Moře vynášelo víc než pole. V 18. století vlastnilo lodě sedm ostrovanů; v 19. století tu byl jeden majitel lodí, ale osm kapitánů, a jejich hroby v kostele svatého Kirijaka nesou lodě vytesané do kamene. Pavao Smirčić zachránil kolem roku 1860 před potopením francouzské plavidlo u Marseille a byl za to povýšen do rytířského stavu. Šanto Lovrović vytáhl roku 1866 u Buenos Aires ze dvou vraků sedmnáct francouzských námořníků, byl vyznamenán Francií i Rakouskem a později velel největší osobní lodi v Argentině; zarámovaný novinový článek o tom visí v kostele.

Družstvo, škola, poštovní přepážka

Na tak malé místo se ostrov zorganizoval brzy. Škola byla otevřena roku 1867 a v roce 1890 dostala vlastní budovu vedle kostela svatého Jakuba; na konci století přibyla čítárna. Rybářské družstvo založené roku 1903 bylo první na zadarských ostrovech a čtvrté na Jadranu, roku 1910 následoval rybářský dům — sardinky z Premudy se prodávaly až do Čech. Pošta byla na počátku 20. století otevřena v soukromém domě, kde stará přepážka stojí dodnes; rodině, která tam bydlí, se podnes říká Poštirovi.

Kaple nad Kalpićem

Nad zátokou Kalpić stojí zbytky kostelíka, kterému ostrované říkají „garška“ — řecký — a vypráví se, že tam Řekové zakopali zlato. Nikdo nekopal. Druhá kaple, zasvěcená svaté Anně, se objevuje v literatuře, ale z místní paměti zmizela úplně.

Námořní bitva roku 1918

Dne 10. června 1918 zasáhla rakousko-uherskou bitevní loď SMS Szent István dvě torpéda z malého italského člunu MAS-15 pod velením Luigiho Rizza a loď se u Premudy převrátila. Bylo to jediné potopení bitevní lodi za první světové války zachycené na film. Vrak leží v hloubce asi 68 metrů a je chráněnou kulturní památkou s omezeným přístupem.

Škola pro jediného žáka

Příběh, který o Premudě říká hodně: ostrov tu dlouho provozoval vlastní školu — pro jediného žáka, chlapce jménem Armando. Jeho matka neúnavně prosazovala, aby i její syn dostal na tomto odlehlém ostrově pořádné vzdělání. A tak léta učila jedna učitelka jedno dítě. Na Premudě záleží na každém jednotlivci.

Premuda dnes

Sčítání tu roku 1905 napočítalo 647 lidí, což byl vrchol ostrova, a od té doby počet klesal téměř bez přestávky — 320 v roce 1948, 78 v roce 1991, 64 při posledním sčítání roku 2011 — jak rodiny odcházely do Zadaru, Rijeky i za oceán. Dnes žije víc Premujanů v Americe než v Chorvatsku. Jediná vesnice má několik desítek stálých obyvatel, v létě mnohonásobně víc. Lidé se stále starají o olivy a ovce a čím dál častěji vítají menší počet návštěvníků, kteří sem jezdí za klidem, vodou a potápěním.

Život na ostrově

Spousta věcí tu běží tak jako vždycky. Někteří ostrované stále rybaří — většinou pro sebe nebo přímo pro dvě zdejší restaurace; čerstvější to být nemůže. Některé rodiny lisují vlastní olivový olej, bez jakéhokoli průmyslu, a s trochou štěstí si čerstvý olej koupíte přímo od nich. V létě, když nepřijde déšť, připlouvá pravidelně cisternová loď a doplňuje domům vodu do nádrží; stejně spolehlivá je loď na odpad. A nedivte se autům bez značek — na ostrově bez dopravní policie je prostě nikdo nepotřebuje.

Ostrov v číslech

Každé sčítání od roku 1527 a celý příběh v jednom sloupci: vesnice o několika stovkách lidí, která se během 19. století zdvojnásobila, vrcholu dosáhla roku 1905 a pak se vylidnila rychleji, než se zaplnila.

1527	110
1608	27
1634	78
1750	284
1760	322
1818	464
1825	430
1840	512
1857	569
1864	561
1869	487
1881	500
1890	644
1905	647
1910	458
1928	453
1937	378
1948	320
1953	272
1971	152
1981	98
1991	78
2001	58
2011	64

Sea1920 × 700

Naplánujte pobyt

Vaše léto čeká

Napište nám, kdy chcete přijet a kolik vás bude — uvidíme, co se dá zařídit.

Odeslat poptávku